Nebudu vám nic zastírat. Když mě před časem, bude tomu už deset let, pozval můj slovenský kamarád na návštěvu do sklípku svého rodného kraje, s velkým překvapením jsem zjistil, že jsem v Tokaji, a přitom na Slovensku. Do té doby jsem měl stejně jako většina lidí Tokaj spojenou pouze s Maďarskem a sladkými víny. S přibývajícím večerem, návštěvami i léty mě však Tokaj a škála jejich osobitých, a zdaleka nejen sladkých vín fascinovala čím dál více. Začal jsem její vinice a sklípky navštěvovat pravidelně. Objevoval jsem, degustoval, nasával ducha místních vín. Představil jsem Tokaj svým přátelům i rodině. Vždy jsem se setkal s nadšením. Když jsem zjistil, že ročník mého narození patří v oblasti k jedněm z nejlepších, začal jsem tokajská vína archivovat. Netrvalo dlouho a v mém pronajatém archivu se zaplnila poslední volna skulinka. A s tím posledním volným místem se zrodil plán… Započala cesta k Tokajské pivnici Mathias. Chvíli jsem se po sklípcích ohlížel, několik jich navštívil, až jsem objevil svou nynější perlu: Starodávnou, krásnou, zachovalou, čekající na víno, co zaplní její prostory pro něj stvořené. Tady začíná naše společná historie. Mě, mé tokajské lásky a milovníků vína. Těch, kteří kouzlo slovenské Tokaje již znají, i těch, co jej teprve objeví. Pozvedám číši na zdraví vám všem a především svému kamarádovi Mariánu Takáčovi, který mě do Tokaje uvedl, naučil mě její vína zbožňovat a v neposlední řadě mi pomohl najít mou krásnou pivnici.

Jiří Mathias